,,Přeji si, aby život nebyl tak krátký. Jazyky zaberou tolik času, a stejně tak všechny věci, které chce jeden znát."-J.R.R.Tolkien

Za co?!

13. srpna 2013 v 10:45 | Arwen Undomiel |  Různé
Pokaždé když se ptám za co? Moje mamak odpoví: Za odměnu. Když jsem minule psala, že mám docela slušné období, ještě jsem netušila, co mě čeká...Vezmeme to od začátku. Všechno to začalo kadeřnicí... Dost mě štve, když někomu řeknete, že chcete ostříhat konečky a ona vám ostříhá vlasy o půlku původní délky. K tomu mi ještě udělala sestřih, takže mám vlasy vzadu, jak schody. Už nikdy v životě nepůjdu ke kadeřníkovi. To si raději udělám kurz a budu se stříhat sama nebo tak něco. Ze začátku jsem si to nějak nepřipoustěla. Ale včera jsem si myla hlavu a tekly mi i slzy. Musím si mýt vlasy hlavou dolů a moje vlasy vždycky dosahovali až na vanu a ještě pokračovali. Teď jsem byla ráda, že na vlasy vůbec vidím. To znamená, že alespoň půl roku budu muset nosit vlasy v gumičce. Celé odpoledne jsem z toho měla zkažené. Nálada se mi trochu zlepšila, když jsem se šla večer projít se psem při západu slunce. Jenže když jsme šli zpátky narazili jsme na dvě malá koťátka. Samozdřejmě, že psisko hned začalo vyvádět. Byli to malá koťátka, takže se psa skoro nebály a šli za námi celou cestu až domů. Rychle jsem psa doma zavřela do kotce. Vůbec mě nenapadlo co mám dělat, tak jsem šla dovnitř a nechala je. Jenže za pár minut jsem zjistila, že vlezli dovnitř oknem ve sklepě. Byli opravdu nádherná, ale mi jsme si je prostě nemohli nechat. Už jsme máme jednu kočku, která se jich mimochodem bála...Tak jsem je odvedla ven a zavřela okno. Čekala jsem, že tam ráno nebudou, ale oni tam byli. Nakonec jsem se šla projít ráno se psem na druhou stranu než jsme je potkali, a oni když byli dál od našeho domu, tak se zastavili. Já jsem šla dál, ikdyž mi to bylo líto, ale myslela jsem přitom na Mourka. Vrátila jsem se jinou cestou a oni už se nevrátili. Naše kočka se nevrátila asi půl dne. Podle mně byl uražený. Teď nemůžu koťata ani vidět. Ne že bych je neměla ráda, ale vždycky mám takový divný pocit. Ani mě už nepřekvapuje, že jedno kotě bylo černé. To se za mnou drželo víc...Já mám vždycky smůlu. Ale určitě si je někdo vzal. Tam, kde se zastavili je dost domů a taky školka. Byla opravdu nádherná a tak určitě měli štěstí. Podle mého je totiž u silnice někdo vyhodil, protože divoká rozhodně nebyla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luterien Luterien | Web | 13. srpna 2013 v 11:46 | Reagovat

Problémy s kaderníkmi poznám tiež. Neviem, čo mali z matematiky, ale keď chcem odstrihnúť tri centimetre nemyslím tým predsa desať! :/ Avšak vlasy našťastie vždy dorastú. Aj keď ma štve, že to trvá tak dlho.
Keby som bola na tvojom mieste, mačiatkam by som neodolala a určite by som si ich nechala. To je len moja závislosť na maličkých chlaptých zvieratkách. Celkom chápem, prečo si si ich ty nechať nemohla. No je to škoda. :( Ale ak tam bolo skutočne veľa domov tak som si istá, že niekto si ich zobral. :)

2 Lůca Lůca | Web | 13. srpna 2013 v 16:30 | Reagovat

hezký lay :)

3 ztracena-graficka ztracena-graficka | Web | 13. srpna 2013 v 19:54 | Reagovat

Wow! Moc pěkný blog!

4 Šárka Šárka | Web | 13. srpna 2013 v 20:06 | Reagovat

U kadeřníka jsem nebyla asi pět let. Tak mám vlasy po zadek na úkor roztřepených konečků. Co už.
U nás se přede dveřma zase jednou objevilo černé psisko, krásný, asi po kolena velký vořech. Dali jsme mu jídlo a deku před vchod a on na noc zůstal. Bylo mi ho líto, protože v noci pršelo, ale on u nás pořád poslušně ležel. I ráno tam ještě byl. Ale když jsme se vrátili z města, už zmizel. Vždycky to trochu tahá za srdce, když člověk nechává nějakého chlupáče napospas osudu.

5 Arwen Arwen | Web | 13. srpna 2013 v 20:29 | Reagovat

[4]: Tak to věřím...:)

[2]:

[3]: Díky :) :)

6 Casion Casion | Web | 15. srpna 2013 v 9:59 | Reagovat

Tak to s tými vlasmi ma naozaj mrzí, mňa už niekoľko rokov striháva moja sestra :D Nemá žiadny kurz ani školu ani nič podobné, ale ide jej to a verím jej viac, než kaderníčkam :D

7 Eamane Eamane | Web | 15. srpna 2013 v 13:55 | Reagovat

Koťátka ěli štěstí, že je přes noc něco nezadávilo.
Já bych byla moc ráda, kdybych mohla mít koťátka, ale taťka nemůže kočky ani vidět, takže by mi to neprošlo.
S kadeřnicí musím souhlasit, my máme na vesnici jednu takovou, která my vždy řekne, že mám zničené vlasy od žehlení, ale já si vlasy nežehlím, ale tak ona ví všechno nejlíp :D

8 Mniška Mniška | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 17:56 | Reagovat

Ojoj, to s tím kadeřníkem znám. Taky jsem si vždy zakládala na délce vlasů a chtěla je mít co nejdelší. Pak přišel kadeřník a všechno to zkazil. A taky jsem z toho byla smutná. Ale teď po té dlouhé době jsem dospěla k tomu, že někteří kadeřníci prostě stříhají určitou délku vlasů podle toho, jak a do jaké délky jsou poškozené a ty odstřihnou. Nějak mi tedy přestalo vadit, jak jsou ti kadeřníci pečliví, smířila jsem se s tím, že moje genetická výbava prostě nedovoluje mít dlouhé vlasy, jedině za cenu, že budou poškozené a roztřepené.
Samozřejmě nevím, jak to máš ty s vlasy, ale taky vím, že kadeřníci většinou střihnou víc, než zákaznice chce...
Těch koťátek je mi moc líto a upřímně doufám, že se někomu zželela a někdo si je vzal. Moc v to doufám!

9 bria-they bria-they | 17. srpna 2013 v 19:12 | Reagovat

Ahoj,
vrátila jsem se! :) No to  s tim kadeřníkem se mi stalo asi před týdnem. Chtěla jsem si nechat vlasy nechat postupně sestříhat,ale ona mi to sestříhla až moc. Teď vypadam jako blbeček... :D

10 Arwen Arwen | Web | 18. srpna 2013 v 9:35 | Reagovat

[8]: Možná, že byli trochu roztřepené. O tom sem nějak nepřemýšlela, ale ten sestřih tam být nemusel...Jinak koťátka si asi určitě někdo vzal, protože v místě, kde se zastavila nejsou. A oni by tam zůstali. :)

[9]: To jsme na tom stejně...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama